1. Celkový rozvoj:

Všestranný rozvoj zahrnuje různé oblasti, jako jsou fyzické, emocionální, sociální a intelektuální dovednosti. Když se děti učí a rozvíjejí v těchto oblastech, podporuje to jejich celkový růst a rozvoj.

2. Budování sebedůvěry:

Když děti rozvíjejí své dovednosti a talenty ve více oblastech, zvyšuje se jejich sebedůvěra. Tato sebedůvěra jim pomáhá lépe se vyrovnat s novými situacemi a překonávat překážky.

3. Sociální dovednosti:

Všestrannost pomáhá dětem rozvíjet sociální dovednosti, jako je komunikace, spolupráce a řešení konfliktů. Tyto dovednosti jsou důležité pro budování silných vztahů s vrstevníky a dospělými.

4. Flexibilita:

Všestranné děti jsou pružnější a lépe se přizpůsobují změnám ve svém životě. Jsou také schopny snáze přijmout neúspěch a pokračovat ve svém úsilí.

5. Kreativita:

Všestrannost podporuje kreativitu a inovace, protože děti se učí přemýšlet mimo rámec jedné oblasti nebo disciplíny.

6. Příprava na budoucnost:

V dnešním rychle se měnícím světě je důležité, aby děti byly připraveny na různé kariérní možnosti a životní cesty. Všestrannost jim poskytuje širší základ znalostí a dovedností, které mohou využít v budoucnu.

7. Rozvoj zájmů a vášní:

Všestrannost umožňuje dětem objevovat a rozvíjet své zájmy a vášně ve více oblastech. To může vést k naplňujícím koníčkům, kariérám a životnímu stylu.

8. Prevence předčasné specializace:

Předčasná specializace v jedné oblasti může vést k vyhoření a ztrátě zájmu o další aktivity. Všestranný rozvoj pomáhá dětem udržet si rovnováhu mezi různými činnostmi a zájmy.

9. Zdraví a pohoda:

Fyzická aktivita a sport jsou důležitou součástí všestranného rozvoje. Pomáhají dětem udržovat zdraví, zlepšují koordinaci a posilují imunitní systém.

10. Životní dovednosti:

Všestrannost pomáhá dětem získat životní dovednosti, jako je řešení problémů, rozhodování, plánování a organizace. Tyto dovednosti jim pomohou být úspěšnější ve škole, práci i osobním životě.

1. Rozvoj fyzických dovedností:

Projekt Děti na startu nabízí mnoho sportovních aktivit a her, které pomáhají dětem rozvíjet své fyzické schopnosti, jako je koordinace, síla, vytrvalost a flexibilita.

2. Zlepšení sociálních dovedností:

Děti se v rámci projektu učí spolupracovat s ostatními, sdílet, respektovat pravidla a navazovat nová přátelství. To vše přispívá k rozvoji jejich sociálních dovedností a sebevědomí.

3. Podpora zdravého životního stylu:

Pravidelná účast na sportovních aktivitách a hrách může vést k celoživotní lásce ke sportu a pohybu, což je klíčové pro udržení zdravého životního stylu.

4. Prevence obezity a souvisejících zdravotních problémů:

Fyzická aktivita je jedním z nejúčinnějších způsobů prevence obezity a souvisejících zdravotních problémů, jako jsou kardiovaskulární onemocnění, cukrovka a některé druhy rakoviny.

5. Zlepšení školního výkonu:

Studie ukazují, že děti, které se pravidelně účastní sportovních aktivit, mají lepší školní výsledky, vyšší úroveň soustředění a lepší paměť.

6. Rozvoj emocionální pohody:

Sportovní aktivity mohou pomoci dětem zvládat stres a negativní emoce, což přispívá k jejich celkové emocionální pohodě.

7. Zvyšování pocitu sounáležitosti a zapojení do komunity:

Účast na projektu Děti na startu může dát dětem příležitost cítit se součástí něčeho většího než samy o sobě a zapojit se do své komunity.

8. Posilování rodinných vztahů:

Rodiče, kteří se zapojují do projektu společně se svými dětmi, mohou posílit rodinné vztahy tím, že tráví společně kvalitní čas a podporují své děti v jejich snaze dosáhnout svých cílů.

9. Získání nových zkušeností a dovedností:

Děti se v rámci projektu učí novým sportům, hrám a dovednostem, které by jinak neměly příležitost zkusit.

10. Zábava a radost z pohybu:

Nakonec je důležité zdůraznit, že účast na projektu Děti na startu je zábavná a přináší dětem radost z pohybu, což je klíčové pro jejich celkový rozvoj a pohodu.

Projekt Děti na startu vznikl v roce 2012, letos tedy oslavuje desáté narozeniny. Jak probíhají oslavy? Bilancujete?

Ano, letos máme výročí deset let fungování projektu v rámci ČR. V průběhu let se až do dnešního dne zapojilo 326 sportovních středisek a 30 312 dětí, z toho je 16 046 dívek a 14 263 chlapců. Pandemie covidu-19 bohužel přispěla ke snížení počtu zapojených sportovních středisek, ale i tak s námi většina z nich je celých deset let. Nová střediska vznikají většinou po školeních, která pravidelně organizuje Český svaz aerobiku a fitness (Fisaf.cz).

Co pro vás bylo při organizace projektu Děti na startu největším překvapením?

Jednak nadšení dětí, kterým tato forma tréninku vyhovuje. Děti baví, že jsou každou chvíli na jiném stanovišti, kde se věnují jiné formě aktivity. Dále velký zájem rodičů. Ze zkušeností z vlastního klubu na Kladně mohu potvrdit, že každoročně spouštíme přihlášky na další školní rok vždy už v červnu a během týdne máme všechny hodiny obsazeny včetně náhradníků. Od rodičů máme skvělou zpětnou vazbu. A pak nás těší i zpětná vazba od samotných sportovních klubů, kam děti po absolvování 2-3 let v projektu přecházejí – slýcháme že jsou děti na specializovaný trénink skvěle fyzicky i pohybově připravené. Máme ale v projektu i děti, které nechtějí ani po třech letech odejít a zůstávají. Tady bych podotkla, že se jedná o děti, které nechtějí do žádného sportovního klubu, nemají představu o konkrétním sportu, ale chtějí se hýbat a sportovat.  

Jak na tom jsou pohybově děti od čtyř do devíti let, pro které jsou lekce primárně určeny, před začátkem trénování  ?

Děti bohužel, často nemají žádné pohybové návyky. Neumí dobře chodit ani běhat. Pohyb jim není  přirozený. Mohou za to do jisté míry i rodiče, kteří jsou přehnaně citliví, co se týče pohybu svých dětí nebo vnoučat. Často slýchám: “Neběhej, pozor, upadneš, nelez tam, spadneš, …” 

V čem vidíte největší překážky nebo nedostatky ve vztahu dítě a sport?

Základ je v rodině. Nemám pocit, že by děti se děti nechtěly hýbat, ale jejich vzorem jsou rodiče. Školka nebo škola může děti částečně motivovat, ale to je málo. Vztah k pohybu musí mít kořeny v rodinném zázemí. Také jsem si všimla, že jsou děti málo zvyklé se přirozeně hýbat v průběhu dne – chodit pěšky, jezdit na kole. Všude je někdo vozí autem. Když se zeptám na tréninku dětí, kdo přijel na kole nebo přišel pěšky, zvednou ruku max. dvě děti. Často se děti taky neumí sami zabavit, protože jim pořád někdo říká, co mají dělat. Když je pak rodiče pošlou na hřiště, za chvíli děti neví, co mají dělat.  

Co dnešní děti z vašeho pohledu na kruhových trénincích nejvíce zaujme – atletika, gymnastika, míčové hry?

Já si myslím, že když se správně nastaví tréninková činnost na stanovišti, děti pak baví téměř cokoliv. Z mého pohledu také záleží na pohybových schopnostech a  dovednostech každého dítěte, a to je právě i cílem projektu Děti na startu a také úkolem trenérů, aby pak podle toho, k čemu dítě inklinuje, v čem vyniká, doporučili rodičům vhodnou sportovní aktivitu, při níž bude dítě spokojené a bude se mu dařit.

Lidí, kteří se o aerobik v Kladně starali či starají, je spousta, ale jednu osobu, která byla na úplném začátku, zná snad každý – Jitku Literovou. Právě ona zorganizovala akci v kladenské sportovní hale, kde aerobik, nejen ten kladenský, svoje významné narozeniny oslavil.

Co je vážně krásné, sešli se tady zástupci všech kladenských klubů, které mezi sebou měly v minulosti i dost řevnivosti, ale také díky Jitce Literové, která založila první Sportklub, se daly dohromady a výsledkem bylo vydařené odpoledne, které si užili jak dospělí, tak děti, které se při cvičení na ploše vystřídaly.

„Jsem šťastná, že se akce povedla. Když jsme se o výročí aerobiku na svazu bavili, padlo slovo, že nejlepší to bude oslavit v Kladně, kde se tomuto sportu opravdu daří. Zkusila jsem napsat scénář, kde jsem kromě moderátora Vlasty Korce a známého cvičitele Honzy Ondera, počítala se všemi kluby. Všechny vyjma Venuše totiž založily dívky, které začínaly u mne. A vyšlo to,“ byla ráda Jitka Literová.

Ta už je dlouho manažerkou Českého svazu aerobiku, a tak organizačně zastřešuje všechny velké akce (letos jich bylo 42!). Vzhledem k dominantní pozici českého aerobiku i ty nejprestižnější jako evropské a světové šampionáty. Světový v Ostravě se blíží, příští rok se ale cvičenkyně mohou dostat i do lákavé destinace – Dubaje. „Právě o víkendu jsem tam byla na jednání a vypadá to nadějně, v tomhle městě se zdá, že nic není problém,“ usmála se Jitka Literová.

Svůj Sportklub provozovala ještě před deseti lety, ale pak z něj ustoupila a vrhla se na jiný projekt Českého svazu aerobiku – Děti na startu. Projekt masový, který má děti přivést ke cvičení a z vyzkoušení si všech možných sportů, protože každý se hodí na něco jiného.

Hlavně díky Literové se v Kladně a okolí zúčastní skoro všechny školy, celkem 1700 dětí ve 41 střediscích. V porovnání se zbytkem České republiky je Kladno zase drtivě vepředu. „Máme skutečně největší základnu. Mluvíme pravidelně na školském výboru a snažíme se ředitelům vysvětlit, že Děti na startu přinášejí jen pozitiva. A oni to berou,“ chválí si spolupráci Literová a nezapomíná na svou pravou ruku Denisu Sládkovou. „Není to jen moje pravá ruka, ale i hlava, pusa, prostě všechno. Moc šikovná a pracovitá,“ chválí dívku, která u ní kdysi také cvičila.

Jak se vůbec Jitka Literová k aerobiku dostala? Jako mladá maminka dvou dcer (později přibyl ještě syn) chodila na začátku 90. let na cvičení k Janě Bočkové, další kladenské legendě. Ještě to nebyl klasický aerobik, ale Jitku chytil. „A Jana mi nadhodila, proč to nezkusím s malými dětmi, což se mi zdálo jako dobrý nápad. Postupně se to rozjelo a do toho založili v Praze 14. prosince Bohunka Řešátková a Jitka Poláčková Český svaz aerobiku. V Kladně jsme klub dělaly s mou kamarádkou od dětství Ilonou Kottnerovou, se kterou jsme chodili už do rytmiky a džezbaletu. A dětí přibývalo,“ vybavuje si.

Jak děti odrůstaly, některé si zakládaly vlastní kluby. Třeba sestry Proškovy, Lenka Procházková, Michaela Kottnerová-Diviš. „Klubů bylo v Kladně jeden čas opravdu dost. Po covidu někdo trochu odpadl, ale pořád se většina drží. Nejvíc dětí má teď asi Míša Diviš,“ myslí si Literová a je ráda, že řevnivost mezi kluby už není, co bývala. „Už před lety jsem se s nimi snažila mluvit, aby se každý soustředil na jiné disciplíny, což se jim moc nechtělo. Nicméně na oslavu přišly všechny a postaraly se o úžasnou atmosféru,“ děkovala všem Jitka Literová.

A jaké jsou její další plány? Vždyť je sice babičkou, ale i díky cvičení pořád v perfektní kondici. „Pokud zdraví dovolí, určitě mám v hlavě dost nápadů. Ať už jako manažerka svazu aerobiku, nebo s Dětmi na startu. Zajímá mě rodící se platforma rozvoje sportu u nás, o které se teď bavíme s dalšími lidmi z jiných svazů. Předsedkyně Českého svazu aerobiku Jana Havrdová říkává, že sport má diamanty rozházené po zahradě a potřeboval by někoho, kdo je najde, poskládá a navlékne na šňůru,“ naznačuje, že sport potřebuje táhnout za jeden provaz.

Třeba i pomocí pojišťoven, což je konkrétní věc, o kterou nejen Literové aktuálně jde. „Manžel je lékař, takže dobře vím, kolik je mezi lidmi civilizačních chorob, které by při sportování být nemusely, prostě si je přivodíme sami. Kdyby lidé, kteří se o sebe starají, měli na zdravotním pojištění třeba aspoň minimální, jednoprocentní úlevu, už by to mohla být zajímavá motivace,“ dodala Jitka Literová.

Která je i bez titulů už nyní jednou z nejvýznamnějších postav celé historie kladenského sportu.

Zdroj: https://kladensky.denik.cz/ostatni_region/aerobik-i-sportklub-jitky-literove-mely-tricitku-praly-vsechny-kladenske-kluby-2.html

Kdy začít? Co nejdřív

Děti jsou na míčové hry připraveny dřív, než si většina rodičů myslí. Jakmile se u nich začne vyvíjet koordinace pohybů a začnou se více orientovat v prostoru, mohu začít s výchozími aktivitami jako držení míče a jeho posílání po zemi.

Je třeba se soustředit hlavně na to, aby byla sportovní aktivita pro děti zábavná, dávala jim smysl a zbytečně je nepřetěžovala. Tím by se měli řídit rodiče. U nejmenších dětí proto rozdělujte hru do menších bloků a po několika minutách se věnujte zase něčemu jinému (např. nejdřív míč posíláme, pak zkoušíme kopnout, pak hrajeme na honěnou, pak cukr-káva-limonáda atd.).

Nezapomínejte na pravidelné pití a svačinky (ideální je třeba banán, sušené ovoce, müsli tyčinka aj.). Hladové, žíznivé a unavené děti jsou totiž zpravidla protivné, uplakané a špatně spolupracují a hra se tak rychle změní v utrpení pro obě strany.

Příležitost dělá sportovce

Těžko se všeobecně určí, kdy jsou na to děti připraveny, protože to závisí na mnoha individuálních faktorech a samozřejmě také na tom, kolik času stráví hrou se svými sourozenci, rodiči a kamarády. Pokud s dětmi trénujete od útlého věku, jsou okolo dvou let věku schopny běhat, házet a kopat do míče. To je ale samozřejmě jenom začátek nácviku, nejvíc se toho děti naučí právě trénováním dovedností a hrou. Některé děti se sportu nevěnují a nejsou na míčové hry připraveny ani v pěti letech, ty trénované od malička mají potřebné dovednosti mezi druhým a třetím rokem.

Stejně jako v dalších oblastech platí i při výchově ke sportu to, že by rodiče i trenéři měli přihlížet k osobnosti a individuálním schopnostem každého dítěte, protože se mohou významně lišit. Zatímco některé děti jsou rády hecovány a milují soutěžení a výzvy, jiné nesnesou porovnávání a raději se stáhnou do ústraní. I takové typy dětí si mohou sport užívat, jenom prostě místo běhání na čas nebo závodění se sourozenci víc ocení vymyšlený příběh o dobrodružné cestě lesem za zakletou princeznou, které musí donést kouzelný míč.

Trpělivost namísto křiku a ponižování

Dávejte dítěti co nejvíc příležitostí ke hře s míčem. Děti opravdu nepotřebují o moc víc než trpělivé rodiče a čas a místo, kde se jim budou věnovat. Rodiče by také měli mít od dětí realistická očekávání a podporovat děti při jakémkoliv pokusu. Děti v žádném případě neponižujte a nesmějte se jim.

Takové jednání, zejména od rodiče, může naopak vést k tomu, že si dítě nepříjemné pocity vyvolané nemístnou a přehnanou kritikou spojí se samotnou hrou a bude ji do budoucna odmítat. Protože poslouchat dokola, že dělám všechno špatně a jsem nemehlo, není příjemné ani dospělým, natož pak dětem.

Jaký míč a techniku zvolit?

Na házení a chytání používejte měkký míč, jehož případný úder nebude dítě bolet a pomůže mu uvolnit se a nezavírat oči nebo neodvracet hlavu. Měkké míče se také lépe drží. Na kopání je pak už lepší tvrdší míč, protože k rozpohybování toho velkého je potřeba vyvinout větší sílu.

V raném věku musíme dát dětem možnost vyvinout si vlastní techniku, která se bude zlepšovat s postupujícím věkem. Zpočátku je nechte kopat jakoukoliv částí nohy. Velmi důležitý je nácvik rovnováhy, aby bylo dítě schopno stát na jedné noze a tou druhou kopat, aniž by při tom upadlo. Od začátku je také nechte používat obě dvě nohy.

Velmi důležité je, aby se rodiče zapojili a vše dětem prakticky předvedli, děti se totiž výborně učí nápodobou.

Zapojte sebe i svou fantazii

Nejlepším pomocníkem rodiče je pak fantazie, díky které dokáže i z celkem fádní činnosti udělat zajímavé dobrodružství. Nemusíte tedy jenom kutálet míč, ale třeba si hrát na obry posouvající obrovské balvany. Nachystejte si zábavný slalom mezi plyšáky nebo třeba dalšími členy rodiny. Proměňte se ve strašlivého dinosaura nebo jinou příšeru a nechte děti, aby se do vás snažily strefovat míčem, zatímco se pomalu pohybujete.

Než budou děti schopny pochopit pravidla fotbalu nebo jiné míčové hry, je třeba s nimi nacvičit spoustu složitých dovedností. „Malé děti potřebují cvičit dovednosti jako běhání, skákání, házení, kopání, ale třeba i naslouchání, plnění zadaných úkolů nebo soustředění se.

Ať už se vašim dětem s míčem povede lépe nebo trochu pomaleji, nezapomínejte si hlavně užívat společně strávený čas. Je to příležitost, jak získat cenné společné zážitky i zdravé životní návyky, které pak dítěti zůstanou po zbytek života.

Trenéři: Marcela Frýdlová,Miloslava Červená a Michaela Nodlová

Počet zapsaných dětí: 25

Trenéři : Eva Juklíčková, Alena Zázvorková, Širín Al Sabahová, Soňa Pokorná

Jména aktivních trenérů: Eva Brožíková, Michaela Brožová

Počet zapojených dětí: 33

Jména aktivních trenérů: Lucie Plachá

Počet zapojených dětí: 24